Hydrocefalus je onemocnění, které je tradičně charakterizováno aktivní distenzí komorového systému danou neadekvátním průtokem likvoru z místa produkce do oblasti jeho vstřebávání. Tedy nerovnováhou mezi tvorbou a vstřebáváním mozkomíšního moku. Tím dochází k přetlaku likvoru, dilataci komorového systému, útlaku periventrikulárních struktur a v extrémním případě, v důsledku neroztažitelnosti neurokrania, ke smrti pacienta.1 Již v roce 1913 Walter Dandy, jeden z pionýrů neurochirurgie, rozdělil hydrocefalus dle jeho patofyziologie na typ komunikující a nekomunikující.2 Tím postihl dva nejčastější patofyziologické mechanismy. U komunikujícího hydrocefalu jsou volně průchodné mozkové komory a problémem je vstřebávání likvoru do žilní krve, u nekomunikujícího je pak přítomna morfologická obstrukce v rámci mozkových komor. Toto rozdělení postačuje k základnímu pochopení vzniku hydrocefalu. Ukazuje se však, že hydrocefalus je velice různorodou jednotkou, která ne vždy zapadá do uvedeného schématu. Již víme, že v dilatovaném komorovém systému může být tlak likvoru v normě – normotenzní hydrocefalus3, či dokonce subatmosférický – nízkotlaký hydrocefalus4 . Též obstrukce v likvorových cestách nemusí být vždy morfologická, ale může být i funkční. V předložené kazuistice představujeme jeden takový typ komplikovaného hydrocefalu, v jehož léčbě byla použita celá škála diagnostických a léčebných metod. [ABSTRACT FROM AUTHOR]